© 2023 Marketing materiály KH&M Consulting  s.r.o.

PŘÍBĚHY SK YAWARA 

Hruška Petr
 

 Rád se pohybuji v místech, kde je příjemná atmosféra, kde existuje kamarádství a kde mám možnost cvičit s nejlepšími – to vše jsem našel u Irenky Teamu. Když jsem začínal, nevěděl jsem do čeho jdu. Mám za sebou 16 let vrcholového zápasu a už jsem chtěl změnu. Kamarád mi doporučil Sambo jako sport pro opravdové muže. Po první lekci s Irčou jsem věděl, že toto je ten sport, který mě zajímá a umožní mi se dál rozvíjet.
Doporučuji všem.

Tarassov Anatoliy
 

            Pocházím z Kazachstánu z města Kostanay. Během svého studentského života v Praze jsem měl to štěstí se dostat do školy Juda Iriny Grachevy, čímž se ve mě probudila láska ke sportu. Od té doby jsem snil, že si si jednou založím svůj vlastní klub juda. Můj sen se stal skutečností po absolvovaní univerzity, když jsem se přestěhoval do Číny. Tam jsem založil oddíl juda a měl možnost pokračovat v cestě mého trenéra a učit judo děti i dospělé.

Onlanbaev Kaisar

            V roce 2008 jsem přijel do Prahy studovat střední a vysokou školu. V tu dobu jsem nedělal žádný sport.  Proto jsem se spolu s dalšími studenty, s kterými jsem bydlel na ubytovně přihlásil na judo a sambo. A právě tam jsem se seznámil s Irinou, profesionální trenérkou klubu, což mělo velký vliv na můj budoucí život.

            Každodenní tréninky po dobu 5 let byly pro mě velmi významné chvíle a staly se hlavní radostí každého dne! To vše díky potěšení z výsledků na tréninkách a také  z přátelství mezi členy našeho družstva. Tréninky pod vedením Iriny, a také komunikace mimo dojo posílila mého ducha, fyzický stav, disciplínu, vytvořila moji osobnost s vírou v sebe samého, pomohla se vyrovnat  s každodenními úkoly a hlavně je sem zjistil, že tvrdou prací a vytrvalostí je možné dokázat vše .

            Pokud se mě nyní budete ptát na vzpomínky během doby studia v Praze, tak to bude jednoznačně vzdělávání, JUDO a přátelství. Jsem velmi vděčný trenérovi, klubu a osudu za tuto nádhernou dobu.
            Po ukončení studií jsem se vrátil do Kazachstánu, kde jsem pokračoval ve studování  juda. V důsledku toho jsem si otevřel vlastní tělocvičnu a klub, ve kterém cvičili děti, moji přátelé, ostatní sportovci a já sám. Nyní i nadále aktivně sportuji, neboť je to moje oblíbená věc, díky které prožívám šťastné chvilky. Mezi mé záliby patří také běh a alpinizmus, stejně jako příležitost bojovat na tatami!

Daniyar Jumataiev

 

Chci vám vyprávět svůj příběh o tom, jak jsem začal cvičit judo. Vše začalo v roce 2011 v klubu juda pod vedením Iriny Gračovy. Dostal jsem se k tomuto sportu zcela náhodou. Můj dobrý přítel Madi Baiseitov, který již v tomtu klubu cvičil, mě pozval abych se přišel podívat na trénink. Ten večer jsem umíral nudou a proto jsem ihned souhlasil. Na  tréninku bylo spousta kluků z Kazachstánu a dalších zemí a okamžitě jsme se spřátelili. Při prvním tréninku, když jsem se začal učit základní techniky a hlavnějak správně spadnout - a že jsem spadl během toho večera mnohokrát – jsem byl tímto sportem  unešen. Krásné hody, různé techniky, zápas na zemi, to všechno se mi líbilo, i když  dříve jsem byl skeptický k jakémukoli druhu boje. Přátelská atmosféra a trenér nejvyšší třídy změnili můj názor. A tak jsem začal sbírat své zkušenosti v judu.

 

Poprvé to bylo neobvyklé a velmi těžké, dokonce jsem si už na druhém tréninku vyhodil rameno, ale bolest v rameni mě nezastavila a já si užíval každého tréninku s kamarády. Za 4 měsíce jsem šel na své první závody, kde jsem samozřejmě prohrál všechny zápasy. První boj, na který nezapomenu, byl s Pulkrábkem v hmotnostní kategorii do 60 kg, který byl již vítězem mnoha mezinárodních soutěží. Náš zápas trval 30 vteřin, než mě hodil na lopatky. Po těchto soutěžích si pamatuji, jak jsem se obrátil na Irinu a řekl jsem jí, že za rok začnu vyhrávat. A to se taky stalo. Za rok jsem opravdu začal vyhrávat. Byl jsem šíleně spokojený s mými vítězstvími a neustále jsem se snažil zlepšit svůj výsledek, což bylo zásluhou našeho trenéra. Také jsem byl pozván, abych se zúčastnil soutěží  družstev za klub z Jičina. Tam jsem snažil prát na 300 procent abych neudělal mému klubu ostudu.

Nesmutnější však bylo, když jsem poté, co jsem v roce 2014 dokončil studium, musel odjet zpět do Kazachstánu. Nicméně i po odjezdu z Prahy jsem s judem neskončil a pokračoval jsem v tréninku dál v mém rodném městě. Možná, že nechodím tak často, jak bych chtěl, ale snažím se chodit co nejčastěji mohu i když mívám náročné pracovní dny. Na tréninku zapomínám na všechny problémy kolem, tam je jen trénink a já. Chci vyjádřit zvláštní vděčnost naší trenérce Irině Gračevové za to, že v nás probudila touhu vyhrávat.